Netrapte se s angličtinou! Já se učím čínsky :-)

Nebudu se nyní pouštět do vyprávění o tom, jak jsem k čínštině přišla. Takový článek se dříve nebo později určitě objeví na mém jinosvětském blogu Žít je umění milovat a na na mém FB. Chtěla bych se dnes spíš zamyslet nad tím, proč někdy děláme z učení se cizích jazyků takovou vědu :-)

Vždyť to může být zábava!

S jakou motivací se každý den (určitě každý den, jak jinak? :-)) pouštíte do učení angličtiny? Ujasnili jste si, co přesně chcete, a hlavně proč to chcete? Děláte to proto, že prostě musíte? Nebo proto, že chcete?

Na internetu pak můžete najít spoustu materiálů, které vám pomohou nedělat si z učení mučení ale opravdu zábavu!

Třeba si můžete pustit svůj oblíbený film v originále. Třeba jen kousek.

Že jsem se zbláznila? Že toho ještě moc neumíte a ničemu byste nerozuměli??

Já se čínsky začala učit tento týden. A pár ukázek z čínských filmů jsem už viděla! A třískala jsem se smíchy. K filmu si totiž většinou můžete pustit titulky, české nebo anglické :-)

 

Ta naše snaha být dokonalí!

Všimla jsem si toho už mnohokrát. Tu urputnou snahu naučit se všechna slovíčka dané lekce. Ten pocit selhání, když se během výuky přijde na to, že „proboha, já si na něco nemůžu vzpomenout!” Jako by se mi studenti omlouvali, že jim nefunguje mozek…

Neustále opakuju, jak mozek funguje. Že prostě jen potřebuje čas. Snad jen génius by se naučil 20 slov, druhý den by se probudil a všechny by je zase uměl :-) V nejlepším případě slyším, že se mi to povídá, protože angličtina je pro mě pomalu jak druhý rodný jazyk. Ano, v určitém bodě se vám minimálně stane, že už nebudete vědět, jestli jste něco četli česky nebo anglicky. Už se Vám to stalo??

Teď mohu s čistým svědomím říct, že když se učím čínsky, nemám vůbec žádnou touhu zapsat si všechny slovíčka, věty a fráze a druhý den je všechny umět!

Dělám prostě jen to, že si jen pouštím videa a zapisuju si nová slovíčka. Jedno video si pouštím mnohokrát. Opakuji po učitelích (ten tónový jazyk je větší legrace než jsem si myslela). Nebo ho prostě jen poslouchám na pozadí. Postupně se z toho šumu vynořují slovíčka, která si pamatuju víc než ostatní. Postupně pasivně rozumím více a více větám. Postupně jsem schopná i některé věty sama říct.

Ale hlavně poslouchám. Snažím se navyknout své ucho na způsob výslovnosti některých hlásek, slov a tónů. Poznám podle slov, jestli jde o otázku, nebo oznamovací větu. Občas zaslechnu, že se mluví o něčem v minulosti. Raduju se z toho, že na svých kurzech čínského čchi kungu (qiqongu) konečně dokážu říct správně tan tchien (tan tian) a že léčivý zvuk na ledviny jsem odhalila jako slovo, které znamená voda! (Nebo spát?? – ach ty tóny).

Chvíli trvá, než si člověk na cizí jazyk zvykne. Na úplných začátcích, ale i když jste pokročilejší. Zvykáte si přesně na tu úroveň, ke které jste dosud došli.

Je to taková hra. Necháte čínštinu (nebo angličtinu), aby Vás obklopovala a vstupovala do Vaší paměti přesně tak, jak se jí zachce. Občas jí, pravda, trošku pomůžete, a přečtete si daná slovíčka sami. Zkusíte si cestou na autobus (nebo v autě) říct pár slov a vět. Ale nic nikam netlačíte. Neříkáte si, co všechno se musíte naučit. A nehodnotíte pak svůj neúspěch…

Co říkáte, jste spíš ten hravý typ, nebo ten dříč? Máte z učení se jazyků stres, nebo si to užíváte a radujete se z každého slovíčka nebo fráze, které rozumíte, nebo která Vám utkví v paměti? Jestli to první, tak to teď pojďte změnit! 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s