Cizí jazyky jsou pro mě branou do jiných světů. A mohou být i pro vás…

Proč  jste se začali učit cizí jazyky? Většinou z povinnosti? Škola a práce? Já vzpomínám, jak jsem kdysi dávno seděla v autě před poděbradskou tělocvičnou, kam mě v předškolním věku a v první třídě vozíval otec na sportovní gymnastiku, a držela v ruce učebnici němčiny. Z té doby si pamatuju, že torte je dort :-)

Němčina mě ale nikdy pořádně neuchvátila a má aktivní znalost se dnes omezuje na Du bist swein, tj. Jsi prase (fakt nevím, jak jsem k tomu přišla). A pak takové to Jednu kávu, prosím apod.. To se hodilo, kdykoliv jsem vyrazila do Vídně na vánoční trhy. Němčina mi vždycky připadala příliš tvrdá a upjatá. Také máte někdy pocit, že každý cizí jazyk v sobě nese určitou náladu, kterou do sebe nasáváte s každým novým slovíčkem a gramatickou strukturou???

Zato na základní škole, kde jsme měli jen povinnou ruštinu, jsem si v knihovně postupně napůjčovala učebnice pro samouky angličtiny a španělštiny. Proč jsem se to učila, když písemky jsem z toho fakt ve škole nepsala, a na dovolenou v Lloret de Mar jsem si během komunismu mohla tak maximálně nechat zdát??

Nevím. Nemáte také někdy ten vnitřní pocit, že něco musíte dělat proto, že prostě musíte? Nic a nikdo vás do toho nenutí. Zdánlivě to nemá vůbec smysl. A přece je tam to něco ve vás. Znáte to také??

Jako by mi to ještě nestačilo

Během střední školy jsem se nechala zlákat kamarádkou na kurzy francouzštiny v kulturáku. Z malé skupinky studentů všech věkových kategorií jsem tam nakonec zůstala sama :-) Na vejšce se mi pak ale francouzština kupodivu hodila. Ale dopadla jsem tam podobně se svahilštinou. Tam mě pro změnu nalákala spolužačka z angličtiny (studovala jsem tenkrát arabistiku a angličtinu), která měla jako druhý obor afrikanistiku. Pan profesor Kropáček, u kterého jsem dělala mnoho zkoušek z Klasického i Moderního islámu a který mi vedl i mou diplomovou práci z religionistiky o tawakkulu (důvěře v Boha) a zkoušel u státnic, si mě kupodivu pamatuje hlavně jako „tu, která se u něj naučila za pár týdnů základy svahilštiny.” Prostě blázen do jazyků.

Ne, bylo za tím nejspíš ještě něco trochu jiného. Ruku v ruce s mojí posedlostí cizími jazyky šla i má posedlost vycestovat do ciziny. Během komunismu fakt praštěná představa. Možná to někteří nevíte a možná jste už zapomněli – ale vyjet na Západ nebo kamkoliv mimo socialistický blok bylo tenkrát stejně pravděpodobné jako se dostat do vysílání v Milionáři. Žádné že si sbalíte kufr, zasurfujete, koupíte online letenku a zarezervujete ubytování a zítra letíte.

Ale bylo za tím ještě víc než to

Byla za tím silná touha nejen cestovat, dostat se k moři a poznávat cizí památky (nejlépe na každou památku max. hodinu a hned frčet dál, jak už to tak cestovky umí). Moře a památky miluju, ale ze všeho nejvíc jsem se chtěla bavit s místními. Poznávat, jak žijí, co si myslí, jak se dívají na svět kolem sebe. Proto i to studium religionistiky (náboženství), protože tam někde se skrývají nejsilnější motivy a kořeny zvyků v daných zemích.

Islám mi za mých studií arabistiky přišel málo :-) Proč se zahrabat někde na Ministerstvu zahraničí nebo na nějaké ambasádě? A tak jsem věnovala léta studia i judaismu, hinduismu, buddhismu a taoismu. Jako bych chtěla pokrýt celý svět a nahlédnout nejrůznějšími branami na svět, ve kterém žiju. Branami spirituality i branami nejrůznějších jazyků, které odrážejí způsob myšlení lidí.

V dobách největších proměn, kterými jsem v životě před pár lety procházela, jsem si jako lektorka angličtiny každý den uvědomovala, jak moc se podobá snaha naučit se jiný jazyk u mých studentů mé snaze naučit se vnímat svět zcela jinak.

S každým cizím jazykem se před vámi otevírá jiný svět s jiným pohledem na svět a jinými pravidly. Ta pravidla se můžeme našprtat. Můžeme jim i rozumět. Ale bez každodenní vytrvalé a trpělivé praxe v cizím jazyce i v životě jen tak klopýtáme a děláme pořád dokola tytéž chyby. Vnášíme tam způsob uvažování a vyjadřování svých myšlenek, který jsme takříkajíc nasáli s mateřským mlékem společnosti, kde jsme se narodili.

Nikdo nemávne čarovným proutkem a cizí jazyk do nás nenalije. I když bylo by to krásné, co?? :-) Bohužel, nezbývá nám než studovat a maximálně na to studium můžeme jít chytře, nebo hloupě. A pak to trvá déle a je to pracnější. A stejně je to na té duchovní cestě, kde by tolik lidí chtělo jít nějakými zkratkami. Ale tak to bohužel nefunguje.

A tak jsem si našla své cestičky, jak propojovat studium cizích jazyků (nyní mě fascinuje čínština!) s tak trochu jinými cestami, možná tak trochu mimoňskými – cestami za vnitřní svobodou, radostí, klidem a spokojeností. A ráda na ni beru lidi s sebou, když je to láká :-)

Proč se cizí jazyky učíte vy? Nebo proč se je třeba ještě neučíte? :-) Ještě se ve vás nezažehlo to správné nadšení??

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s