Proč  jste se začali učit cizí jazyky? Většinou z povinnosti? Škola a práce? Já vzpomínám, jak jsem kdysi dávno seděla v autě před poděbradskou tělocvičnou, kam mě v předškolním věku a v první třídě vozíval otec na sportovní gymnastiku, a držela v ruce učebnici němčiny. Z té doby si pamatuju, že torte je dort :-)

Němčina mě ale nikdy pořádně neuchvátila a má aktivní znalost se dnes omezuje na Du bist swein, tj. Jsi prase (fakt nevím, jak jsem k tomu přišla). A pak takové to Jednu kávu, prosím apod.. To se hodilo, kdykoliv jsem vyrazila do Vídně na vánoční trhy. Němčina mi vždycky připadala příliš tvrdá a upjatá. Také máte někdy pocit, že každý cizí jazyk v sobě nese určitou náladu, kterou do sebe nasáváte s každým novým slovíčkem a gramatickou strukturou???

Zato na základní škole, kde jsme měli jen povinnou ruštinu, jsem si v knihovně postupně napůjčovala učebnice pro samouky angličtiny a španělštiny. Proč jsem se to učila, když písemky jsem z toho fakt ve škole nepsala, a na dovolenou v Lloret de Mar jsem si během komunismu mohla tak maximálně nechat zdát??

Nevím. Nemáte také někdy ten vnitřní pocit, že něco musíte dělat proto, že prostě musíte? Nic a nikdo vás do toho nenutí. Zdánlivě to nemá vůbec smysl. A přece je tam to něco ve vás. Znáte to také?? Celý příspěvek →