Proč angličtinu?

Ačkoli jsem tzv. „Husákovo dítě” a angličtinu jsme měli povinnou až na střední škole, učila jsem se anglicky už na škole základní. Jako samouk.  Pamatuji se, jak jsem odpoledne jezdívala na kole 8 km do jezdeckého kroužku a cestou tam jsem se učila z angličtiny pro samouky. A cestou zpět ze španělštiny pro samouky. Každý den jednu kapitolu…

Vzpomínám si, jak jsem již v 6 letech, kdy jsem sice ještě nechodila do školy, ale číst jsem už uměla, seděla v autě a učila se z učebnice němčiny svého dědečka. Mimochodem bývalého učitele angličtiny, po kterém jsem podědila zajímavé materiály. Či spíš takové muzejní kousky do sbírky.  Z němčiny dodnes ale umím jen „Du bist swein”.

Takže vidíte, že i ti, kterým jazyky problém nedělají, se nenaučí vše. Někdy se jazyk prostě učit nechcete. Motivace je opravdu důležitá…

Ale zpět k angličtině. Půjčovala jsem si také učebnice své o 4 roky starší sestry. A na prázdninách s rodiči jsem pak ležela pod stanem v učebnicích, zatímco oni se šli podívat do města…

Ano, až takový jsem byla blázen do cizích jazyků a do angličtiny zvlášť.

Po gymnáziu jsem se rozhodla jít studovat angličtinu na katedru překladatelství a tlumočnictví, přestože mi všichni říkali, že při počtech přijímaných uchazečů nemám šanci se tam dostat. Dostala jsem se! Tenkrát jsem ještě toužila překládat uměleckou literaturu (a také jsem jeden román nakonec přeložila!). Ale již tenkrát jsem jako student učila pár mých známých, suplovala jsem na učilišti místo své bývalé učitelky a vedla letní kurz pro děti.

Má učitelská kariéra byla nakonec dílo velké „náhody”.

Původně jsem totiž neplánovala být učitelkou angličtiny. Zajímala jsem se o světová náboženství a milovala jsem cestování a tak jsem po dokončení studia na VŠ (kromě angličtiny jsem studovala i arabistiku a religionistiku) chvíli vedla volitelný kurz Základů religionistiky na jednom pražském gymnáziu. A pak jsem v roce 2014, v roce tsunami, odjela na několik měsíců pracovat jako průvodkyně a delegátka na Srí Lanku. Chtěla jsem blíž poznat tu zemi, kde žijí společně křesťané, muslimové, hinduisté i buddhisté.

Týden před tsunami jsem se vrátila domů a hledala nějaké uplatnění. Slovo dalo slovo a já nakonec zakotvila ve Středočeském vzdělávacím institutu v Nymburce (SVI AJAK Nymburk) jako lektorka angličtiny. Tenkrát jsem se rozhodovala mezi pozicí referentky pro studium cizích jazyků v zahraničí u Student Agency v Brně (od dob studií překladatelství věřím, že lidé o hodně přicházejí, když se anglicky neučí a spoléhají na překlady) a učitelstvím ve svém rodném městě.

A vzhledem k tomu, že právě v učitelství jsem se nakonec našla, myslím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě! Po mateřské jsem se k němu totiž opět vrátila – a tentokrát již v Brně.  

Pokud se i Vy stále ještě rozhodujete a ptáte se sami sebe, zda mám vzdělání a dostatek zkušeností k tomu, abych Vás mohla naučit to, co potřebujete, podívejte se na stránky Mé zkušenosti. 

(photo credit: Terry)