Cítíte se ve svém životě jako doma? (Aurora – Runaway)

Miluju písně, které mi nějak připomínají, že život je nádherná věc. Že tady máme svůj domov. I když jste možná také někdy zažili ten pocit, že život je celkově špatný projekt plný utrpení. Možná jste měli někdy i pocit, že sem nepatříte, že jste si to představovali úplně jinak, že by bylo možná lepší ani nežít? Že je toho na vás možná už prostě moc. Obzvlášť tahle doba vypadá dokonale absurdně, surrealisticky, děsivě… no, dosaďte si jaké slovo chcete.

V tomto článku najdete pár tipů na písně, které by i vám mohly v takových chvílích pomáhat. Ale hlavně jde o to nezapomínat na sílu písní! Pusťte si je na plné pecky, zatančete si na ně a všechno ze sebe vytřeste (víte, že to je uznávaný způsob, jak ze sebe dostat traumata??). Nebo si dejte pecky od sluchátek do uší a vyrazte na procházku. Ideálně do přírody. (Krásně harmonizuje energii.)

A na konci článku najdete i zbrusu novou angličtinářskou lekci právě na jedné mé oblíbené písni z poslední doby. Můžete si zopakovat minulý čas průběhový a možná se naučíte i pár nových slov (znáte třeba slova vanish nebo sorrow?)

Co dělat, když je nejhůř…

Celý příspěvek

Bylo to strašný, ale bavilo mě to a domluvila jsem se!

Před pár lety jsem listovala svými deníky a musela jsem se smát. Už od střední školy jsem si je totiž psala anglicky (v rodině nikdo pořádně anglicky neuměl, tak byla jistota, že si v mých dívčích depresivních výlevech nebudou číst žádné nepovolané osoby).

Na vysvětlenou, proč jsem se smála nad depresivními výlevy – na základní škole jsem angličtinu neměla. Jen ruštinu a jako povinně volitelný předmět jsem si v sedmé třídě místo angličtiny vybrala matematicko-fyzikální praktika. No fakt :-) Neplánovala jsem si tenkrát kariéru lektorky, ale astronautky. Nebo alespoň to Hvězdné městečko!

Angličtinu jsem se tenkrát učila doma z učebnice své starší sestry a z knih pro samouky.

A stačilo mi to. A tak jsem na gymplu už uměla anglicky natolik, že jsem si začala psát deník anglicky. No, uměla. Právě tomu jsem se po letech tak smála. Kdybych měla každou chybu opravit červeně, viděla bych celý ten deník rudě :-)

Stejně strašné asi tenkrát byly mé dopisy, které jsem psala Markovi do Ohia. Nebo té holčině do norského Ålesundu, která měla ráda Madonnu a posílala mi obrázky s Garfieldem. Zjevně mi ale oba rozuměli, protože mám stále někde doma jejich odpovědi schované. Celý příspěvek

Netrapte se s angličtinou! Já se učím čínsky :-)

Nebudu se nyní pouštět do vyprávění o tom, jak jsem k čínštině přišla. Takový článek se dříve nebo později určitě objeví na mém jinosvětském blogu Žít je umění milovat a na na mém FB. Chtěla bych se dnes spíš zamyslet nad tím, proč někdy děláme z učení se cizích jazyků takovou vědu :-)

Vždyť to může být zábava!

S jakou motivací se každý den (určitě každý den, jak jinak? :-)) pouštíte do učení angličtiny? Ujasnili jste si, co přesně chcete, a hlavně proč to chcete? Děláte to proto, že prostě musíte? Nebo proto, že chcete?

Na internetu pak můžete najít spoustu materiálů, které vám pomohou nedělat si z učení mučení ale opravdu zábavu!

Třeba si můžete pustit svůj oblíbený film v originále. Třeba jen kousek.

Že jsem se zbláznila? Že toho ještě moc neumíte a ničemu byste nerozuměli??

Já se čínsky začala učit tento týden. A pár ukázek z čínských filmů jsem už viděla! A třískala jsem se smíchy. K filmu si totiž většinou můžete pustit titulky, české nebo anglické :-)

 

Ta naše snaha být dokonalí!

Celý příspěvek

PÍSNĚ JSOU TEN NEJLEPŠÍ UČITEL

Nevěříte? Nezdá se Vám to? Jste zvyklí otevřít učebnici, studovat gramatiku, biflovat slovíčka, číst? Snažit se komunikovat s učitelem nebo spolužáky?

Ano, i to je cesta. Učebnice nezavrhuji, ráda je používám. Znát gramatiku je potřeba, jinak se Vám sebevětší slovní zásoba promění ve změť slovíček bez hlavy a paty. Nikdo Vám neporozumí. A bez slovní zásoby zas nebudete mít čím tu gramatickou strukturu vyplnit. Nezůstane Vám nic jiného než jen hledět mlčky na toho, od koho něco potřebujete. Nebo přejít na posunky :-)

Ale písně jsou písně. Nedám na ně dopustit. Naučily mě strašně moc! Jsou takovou zhuštěnou učebnicí i učitelem zároveň! Jak to?

Celý příspěvek